Rada první - Lékárnička!
Byť z fotek vypadá Indoška na nefalšovaný ráj na Zemi, tak realita je jiná. Každá odřenina se na Bali hojí daleko déle než v Evropě a o festovní infekce tu není nouze. Stejně tak je to i s nachlazením, které se dá zvládnout za několik minut jízdy v dešti na skútru. Proto by měla k vaší základní výbavě patřit lékárnička s Bactrobanem, paralenem a širokospektrálními antibiotiky, Smectou a náplastmi. Když se vejde, tak berte i peroxid!
Rada druhá - Nebalte si hovadiny!
Na život ve třiceti stupních Celsia nepotřebujete moc. Pokud nebudete chtít sbalit celý Sky Garden (největší disco na Kutě) nebo se šestkrát denně převlékat, tak vám v klidu stačí dvoje boardshortky, několik triček, jedna až dvě mikiny, jedny dlouhé kalhoty, ručník a nepromokavá bunda nebo armádní poncho (pro děvčata se doporučuje jedna dlouhá sukně). Všechno ostatní je zbytečné, protože vám to tu stejně shnije. Takže podle starého horolezeckého hesla: Co nemáš, to nepotřebuješ!
Rada třetí - Kdo maže, ten jede aneb Krémy!
Vzhledem k tomu, že Bali skoro líže rovník, je třeba se připravit i na to, slunce je tu extrémně silné a to i pro jedince, který se půl roku ohříval ve Španělsku. Pokud tedy nechcete pobyt na Bali trávit v místnosti, tak se opatřete zásobou krémů. Nejlepší je hned po příletu natřít sýrovitá těla padesátkou a pak snižovat. Samozřejmě citlivost pokožky na slunce je vysoce individuální, takže by každý měl vědět, co si může dovolit. I když i mě tady sluníčko překvapilo po třech měsících a teď vypadám jak Vinettouův bratr z Májovky. Kolegům surfaříčkům bych rozhodně doporučil opatřit si zinkovou mast (mají ve všech lokálních surfshopech) a rozhodně si brát lycru. Jinak kombinace slunce, sůl a chilli je vražedná i pro rty, takže i na to myslete!
Rada čtvrtá - Vyhněte se Kutě a Seminyaku!
Zní to divně, ale je to tak. Pokud si vyloženě nejedete zatrsat a vymnout se v lokálních hyperpodnicích s kvanty Aussíků, tak se snažte překonat tenhle Danteho očistec kvapem, protože vás tam nic jiného nepotká. Jedná se o nejturističtější části Bali, ve které na vás kromě nákupů (u nás by se řeklo vietnamského zboží) a mrzké zábavy nečeká nic dobrého. Pokud chcete za surfingem, tak zvolte Bukit nebo Canggu. Pokud vás láká potápění a cestování, tak jeďte na sever a západ.
Rada pátá - Staňte se internetovým lokálem!
Hned jak budete moct, snažte si opatřit lokální sim kartu, na které budou data. Doporučuji Telkomsel. 1 GB dat se dá pořídit cca za 50 000 rupií, což je v přepočtu asi 80 korun. Pokud možno ještě před odletem si stáhněte aplikace Uber a Gojek, které vám extrémně usnadní cestování po Bali. A koneckonců ho udělají i levnějším, protože taxikáři tu mají dost podobné tendence jako partička z pořadu Janka Rubeše.
Rada šestá - Vzhůru na jedné levé stopě!
Můžete si myslet, že se na Bali někam dopravíte autem. Můžete si klidně myslet, že si auto půjčíte a dokonce si ho i půjčíte, ale to je asi tak všechno, co s ním přes den uděláte. Doprava ve frekventovanějších částech Bali je v dopravní špičce peklo a tahle špička se dá opravdu špatně předvídat. V Indo dopravě hrají první housle motorky, chcete-li skútry. A teprve až budete mít svůj, tak poznáte, co znamená staré harleyářské heslo "Taste of Freedom". Doporučená cena na den je přibližně 50 000 rupií, když si mašinu pronajmete na delší dobu, tak se dá o ceně dobře smlouvat. Vzhledem k tomu, že Indo je Indo, tak si na motorce všechno překontrolujte, alespoň to, zda-li vám svítí světla a máte vzorek na pneumatikách. Jo a bacha, jezdí se tu vlevo, takže HATI-HATI (opatrně).
Rada sedmá - Jídlo je základ!
Najíst se dobře a levně je sen každého cestovatele, ale ne zcela každému cestovateli se tento sen vyplní. Lokálním restauracím se říká warung a množství kombinací jídel je neskutečné. Rozhodně doporučuji najít si "wároš", kde dělají nasi campur - dalo by se říct bufet. Tam si můžete vybrat od zeleniny, rýže, přes vajíčka až k rybám a masu a sestavit si vlastní jídlo. Nebojte se improvizovat a experimentovat. Nemusíte trávit měsíc na Bali baštěním v Mekáči a cpaním se nasi goreng (smažená rýže). Rozhodně využívejte lokální přísady - když budete u přístavů, tak si dávejte ryby, protože ve vnitrozemí jsou o hodně dražší. V průměru se dá ve "wároši" najíst za 30 000 rupií i s Eis Teh (IceTea). Ehm... A ano, všechna jídla jsou tu pálivá.
Rada osmá - Kolik slovíček umíš, tolik úsměvů dostaneš!
Přijet do cizí země, kde (téměř) všichni umí anglicky je velice příjemné. Můžete si sem tam lépe či hůře promluvit o cenách, zboží, ubytování atd... Ale fakt je ten, že když se na lokály budete snažit alespoň promluvit v Bahasou, tak jim dojde, že nejste Jantar, který přijel na Bali na Babetě, ale jste člověk, který je respektuje a ví, že nejsou ničí kolonií. A to by mělo zahřát u srdéčka i vás, ne?
Rada devátá - Arak Attack!
Jelikož je celá Indonésie muslimskou zemí (překvápko pro Konvičkáře), je třeba brát v potaz, že s takovým vychlazený pivínkem to není úplně jednoduché. Samostatné Bali je hinduistická výjimka, na kterou je ale bohužel uvalené stejně clo. Nejrozšířenějším lokálním pivem je Bingtang (Hvězda), která se dá pořídit v baby provedení cca kolem 17 000 rupií a ve větším cca 30 000. A to je pro nás, co jsme si U Pirníka kupovali desítkovou Gábinu za 14 korun, přeci jen dost. Na flašku Jacka si připravte klidně i půl milionu rupek, což je v přepočtu asi 850 korun... Co s tím? Najděte si lokálního (osvědčeného!!!) dealera araku. Půllitr araku se dá pořídit za poctivých 25 000 rupií a vzhledem k tomu, že mívá mezi 40-50 %, tak je o párty postaráno. Doporučuji podávat s ledem, colou a spritem.
Enjoy!
Žádné komentáře:
Okomentovat